Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Další informace:

Ježíškovy toulky po světě

Máma Tippmanová

"Voříšku, přines!" volal Ježíšek a házel balonek pejskovi, ten jej chytil do zubů a poslušně mu jej položil do dlaně. Všichni andílkové tleskali, měli z  toho ohromnou radost, a Voříšekse díval do očí jezulátka tak oddaně, že Syn Boží se k němu sklonil a pohladil jej po hlavě.

"Jakpak se ti, Voříšku, v nebi líbí?" zeptal se, a pes vyštěkl radostně a  položil hlavu na Jeho nohy.

Největší radost ze všech měl Kulihrášek: byl velice polichocen, že Syn Boží si hraje s jeho pejskem, a byl by Voříškovi udělal pomyšlení. Když se všichni andílkové zahrabali do obláčků, že jim jen nosíky koukaly a usínali rajským snem, přikradl se Voříšek za Kulihráškem, lehl si vedle něho, přitulili se k  sobě a spali až do ranní zoře.

Když ráno pečlivá Marta dohlížela na andělíčky, jsou-li pěkně učesáni a umyti, našla je vždycky vedle sebe. Malý andílek objímal hlavu psovu a ono neměla srdce je vzbuditi. Voříšek ale, sotva přišla, zvedl hlavu, protáhl se, vyštěkl vesele a pak běžel od jednoho spícího andílka k druhému, zatáhl za obláček pod hlavičkou a řekl: "Dobré jitro, spáči, vstávej! Svatá Marta už také vstala, a  ty ještě spíš, že se nestydíš?"

Andílkové hned vyskočili, nevymlouvali se, že si ještě chviličku přispí, řekli pěkně "dobré jitro", umyli se, učesali a běželi k snídani.

"Miláčkové," řekla svatá máti jednoho rána, "byl by čas, abyste začali dělat hračky, bude co nejdříve Jažíškův den narození, a musíte podělit všechny hodné děti."

Každý andílek měl některé dítě na starosti; Ježíšek, ten se staral o všechny, a myslil celý den na to, aby na žádné nebylo zapomenuto. Seděl uprostřed andílků na růžovém obláčku, na jedné straně seděli andílkové chlapečkové, na druhé straně andílkové holčičky a všichni se dali do roboty.

Bylo teď v nebi jako v hračkářské dílně; holčičky dělaly panenky, chlapci dělali automobily, kopací mičudy, pokojíčky, divadélka a ti nejdovednější malovali do dětských knížekobrázky a byli od barviček celí umazaní.

"Kdopak tě naučil, Františku, tak malovat?" ptala se svatá matka a dívala se, jak jeden andílek kreslí obrázek, jak si Ježíšek hraje s Voříškem.

"Mikdo mne tomu neučil, já jsem to obkoukal; já když jsem na světě, vlezu panu Hrskovi (akademický malíř, který ilustruje tyto pohádky) pod rameno a koukám, jak to dělá, a teď to dělám po něm."

"Dobře děláš, jen se uč!" chválila svatá máti.

"A co ty robíš, Kulihrášku?"

"Já dělám pro Honzíka Součků aeroplán a on ne a ne lítat. Svatá matko, poraď mi!"

Kulihrášek se při práci neslušně ošíval, a svatá Marta jej dvakrát napomenula, aby se, když mluví se Svatou máti, slušně choval.

"Kulihrášku, nesmíš se ošívat, když mluvíš s matkou boží, musíš být dobře vychovaným andělíčkem, co si matka Maria o tobě pomyslí?"

"Martičko, dušičko, mne něco štípe na zádech, prosím tě, poškrab mne tam trošičku, já tam nemohu dosáhnout!"

"Co by tě tam štípalo, to si jen myslíš, ty jsi si přinesl ze světa mnoho zlozvyků, tady si je musíš odnaučit."

"Ono se to řekne, ale když mne to tolik štípe. Podívej se mi, milovaná, na záda, jistě je mám samý pupenec."

Marta vzala Kulihráška na klín a podívala se mu na záda; opravdu, byly tam maličké skvrnky, jedna vedle druhé, po zádech andílkových skákaly dvě blešky.

Tohle se svaté Martě ještě nikdy nestalo. Blešky v nebi! Kdo je sem donesl? Chytila blešky a byla celá červená zahanbením, že snad o Kulihráška špatně pečovala. Ale druhý den se Kulihrášek ošíval zas a prosil andělíčka, který seděl vedle něho, aby mu blešku chytil.

Žádný nevěděl, kde se blešky v nebi vzaly, jen Kulihrášek to věděl, ale mlčel jako hrob.

Pracoval pilně na aeroplánu a měl jej už skoro hotový. Ježíšek, který má největší radost, když vidí, že děti o vánocích něco pěkného dostanou, mu pomáhal. Přinesl si kladívko a kleštičky, utahoval šroubečky a pomáhal, jak nejlépe dovedl. Voříšek ležel vedle nich a lísal se jim kolem noh.

"Ježíšku, prosím tě, dej pozor, ať na tebe taky neskočí nějaká bleška. Marta pečlivá by se hrozně na Voříška hněvala a možná, že by jej vyhnala a on za to, chudáček, nemůže, on si přinesl blešky ze světa."

"Tak mu je vychytáme," nabízel se Ježíšek. "To víte, děti, Syn Boží se i nad zvířátkem smiluje." Odvedli tedy Voříška stranou,sedli si s ním do koutečku ráje a chytali mu blešky. Měli byste vědět, jak se Voříšek radoval, mrskal ocáskem a olizoval milosrdné ruce, které se o něho staraly.

Ale blešky byly docela neslušné a jedna byla tak drzá, že skočila na Ježíška. Štípala ho a chtěla se pomstít, že ji vyhnal z Voříškova kožíšku. Tu se i  Ježíšek pohněval a sel to žalovat mamince. Teď dostala ta bleška strach, chtěla utéci a schovala se do obláčku, ale nebylo jí to nic platno. Voříšek vycenil zuby, začal v obláčku hrabat, blešku chytil a zakousl. Byla to ta poslední, kterou Voříšek měl a Kulihrášek s Ježíškem se vrátili mezi ostatní andílky a pracovali dál; nikdo je už neznepokojoval.

Ale, protože nikdy předtím žádný aeroplán, nevěděli, jak jej urobiti. Aeroplán ne a ne lítat.

"Víš co, Ježíšku,půjdeme se zeptat pana štábního kapitána Malkovského, on se v těchto věcech vyzná." Šli tedy.

"Pane štábní," povídá Ježíšek, "prosím tě, pojď nám pomoci, my jsme udělali aeroplán a on nechce lítat. Vrtuli má, podvozek je v pořádku, křídla jsou ze samého zlata a on nelítá, dělej co dělej!" stěžoval si Kulihrášek.

Pan Malkovský prohlédl aeroplán a pak povídal: "Vždyť jste zapomněli na motor, musíme pozvat nějakého elektrotechnika, aby jej udělal." Kulihrášek běžel mezi svaté a prosil: "Pánové, prosím vás, pojďte nám některý udělat motorem, my jsme udělali aeroplán a on nechce lítat."

Na štěstí bylo mezi svatými mnoho elektrotechniků, a ti ochotně šli pomáhat. Hlavní slovo měl ovšem pan Malkovský.

"Pane štábní, ukaž nám, jak se motorek spouští!" prosil Ježíšek. "Já bych chtěl mít také aeroplán, ale hodně velký, abych v něm mohlletět na svět. Uděláš mi jeden?"

"Ale ano, udělám, ale mamička nedovolí, abys v něm lítal. Copak kdybys spadl na svět?"

"Ba ne, já nespadnu, to se neboj, jen mně ho udělej! Kabina musí být hodně velká, aby se tam vešla také maminka a všichni andílkové, kteří půjdou letos se mnou nadělovat na svět."

"Pane štábní, ukaž, jak se vrtule roztáčí!" prosil Kulihrášek a hrál si s motorkem tak dlouho, až si přiskřípl paleček. Pak postavili v nebi hangar a začali stavět velký aeroplán pro Ježíška a pro andělíčky.

"Pane štábní, proč jsi spadl dolů, to jsi měl špatný aeroplán, anebo ti došel benzín?" ptal se Kulihrášek, držel paleček v puse a stále okukoval, když aeroplán stavěli. Když byl hotov, sešli se všichni svatí. Pan Malkovský sedl do aeroplánu. Ježíšek mu vylezl na klín a prosil: "Tak, pane štábní, teď udělej se mnou kudrlinku ve vzduchu."

"Jakou kudrlinku?"

"Víš, nahoru a dolů dokolečka."

"Aha, looping."

"No, ano, looping."

"Víš, pane štábní, tvůj andělíček strážníček nedával pozor, možná že spal, proto jsi spadl. Já toho andělíčka najdu a napomenu ho."

"Já si myslím, že se andílkové střážní bojí sednout do aeroplánu, proto asi tolik letců spadne a zabije se." uvažoval dále Ježíšek.

"Víš co, pane Malkovský, zařídíš tady na nebi leteckou školu, a všichni andílkové se musí naučit řídit aeroplán."

Přišel Ježíšek mazi andílky a povídá: "Miláčkové, nic platno, musíte se učit lítat v aeroplánu, nemůžeme přeci nechat letce bez ochrany. Pan štábní vás tomu naučí, tak kdo se chce učit?"

Andílkové stáli na obláčcích, koukali se ustrašeně, ale žádný se nehlásil.

"Já bych se třeba učila," ozvala se Anička, která byla v nebi teprve tři dny a jejíž tatínek byl také letcem.

"Až se tomu naučím, sednu si vedle tatíčka, když poletí, a budu jej chránit. Mamička vždycky tolik plakala, a babička taky, a modlily se, aby se tátovi nic nestalo." Vylezla panu Malkovskému na klín na jedno koleno si sedla ona, na druhé Ježíšek a dělali jednu kudrlinku za druhou.

"To je hanba, holčička se nebojí a vy se bojíte!" vytýkal Ježíšek andílkům chlapečkům.

"My s taky nebojíme," řekl Kulihrášek, "my se budeme taky učit."

"Tak pojďte!" zval je pan Malkovský, a andílkové se tlačili do aeroplanu div jej neporazili.

"Pane štábní, já nejdřív!" prosil Kulihrášek, "já jsem měl nejdřív kuráž."

Ale když aeroplán vzlétl vysoko, že byl jako tečka maličký, že ani rajský skřivánek, který byl zvědavý a letěl za ním, jej nedohonil, dostal Kulihrášek strach.

"Pane štábní, mně je myslím špatně, poletíme zas dolů; prosím vás, nedělejte už kudrlinky, copak kdybychom spadli?"

"Nespadneme;" konejšil jej Ježíšek, ale také se trochu bál. Když byli zas na nebi, šel k Bohu otci.

"Tatíčku zlatý, požehnej tomu aeroplánu, aby nespadl; andílkové se bojí a já chci aby se vyučili řídit, aby mohli chránit letce. My chceme letět o mých narozeninách na svět, podílet děti."

Bůh otec se shovívavě usmál, vztáhl ruku, paprsek z ní vyšlehl a ozářil nebe. V aeroplánu něco zapraskalo, kolečka přeskočila, křídla se natáhla, a všechno bylo v pořádku. "Tak, synáčku, tenhle aeroplán nikdy nespadne, ten je tak jako pták a žádný se nemusí bát, že spadne."

To se ví, že se už andílkové nebáli a učili se řídit. Až se tomu všichni naučí, pak se rozletí na svět a budou chránit letce.

Jednou ráno se svatá Marta marně sháněla po Kulihráškovi a Ježíškovi; nebyli k nalezení. Konečně je šli hledat do hangaru. Našli je tam, seděli vedle pana Malkovského a kreslili ten aeroplán, který byl tak dokonalý, že nemohl nikdy spadnout.

"Pane štábní, já dám ten nákresek jednomu letci a on udělá podle toho aeroplán a všichni se pak budou podle něho řídit a budou mít radost, viďte?" těšil se Kulihrášek.

"Ovšem, jen na nic nezapomeň!"

"Kdepak, já dávám dobrý pozor, pojď mi to ještě jednou vyložit!"

Ježíšek seděl na obláčku a také poslouchal, ale on to všechno už napřed věděl, protože je vševědoucí.

"Uděláme těch aeroplánů víc, my bychom se všichni do jednoho nevešli; je tolik ubohých dětí, které letos budou strádat; - na světě je tak zle," rozumoval. "Do prvního aeroplánu si sednu já, mamička a svatý Petr, do druhého ti ostatní."

"A já také, ju?" prosil Kulihrášek. "A náš Voříšek také!"

"Také," řekl Ježíšek. "A jeden aeroplán uděláme moc velký a tam naložíme nadílku pro české děti."

"Ano, ano," řekl pan Malkovský i Kulihrášek.

"To se ví," zabručel Petr, který v té chvílůi vstoupil. "Ale kudrlinky s námi dělat nebudeš viď, pane štábní?"

"Ne, nebudu," sliboval pan Malkovský a usmíval se.

Dejte pozor, děti, až se o štědrém večeru uprostřed hukotu větru ozve hukot vrtule, to poletí Ježíšek, aby vás podělil těmi nejkrásnějšími dárky. Možná že vás velký český letec políbí na čelo, aby v něm vzbudil odvahu a sílu šířiti jako on čest a slávu naší vlasti a našeho národa.

Národní listy 15., 20. a 23. prosince 1930

Máma Tippmanová neboli Marie Tippmanová (19. 9. 1886 Skuteč - 21. 5. 1965 Ústí nad Labem) byla spisovatelkou románů pro ženy a dětské literatury. (vh)

Zpět