Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Za "králem vzduchu"

Malkovský. To jméno, spojeno s hrozným slovem smrt, zachvělo jistě s každým, kdo je znal. A těch, kdo je znali, byla jistě u nás většina. Malkovský, "král vzduchu", byl po svých úspěších a vynikajících výkonech v oboru letecké akrobacie nejpopulárnějším naším Ietcem. Statisíce lidí vidělo již jeho úchvatné přemety, prožívalo vzrušení závratných vývrtek, jásalo nad jeho obrácenými loopingy, zahrnulo jej slávou. A ti, kdo ho neměli příležitost vidět, znali ho z pověsti, z referátů novin a zpráv o jeho zahraničních úspěších. Zdálo se, že tento muž je skutečným suverénem vzduchu, svého živlu, že nic nemůže ho připravit o jeho vládu. Ale v neděli záhadná nečekaná vývrtka strhává ho na zem a místo volání slávy, které očekávalo jeho návrat na pevnou půdu, ozývá se výkřik zděšení.

Snad už se zapomnělo, kdy jméno Malkovského proniklo po prvé na veřejnost. Pomyslíme-li, že to bylo před nějakými čtyřmi roky, a že Malkovský hyl tehdy neznámý v širší veřejnosti mladý důstojník, vidíme teprve, jakou prudkou kariéru prodělal tento skvělý, sebejistý letec. Jednoho dne objevila se v  tisku zpráva, že dva českoslovenští letci chystají se podniknout s  československým letadlem let přes oceán. Lidové Noviny tehdy tento plán ostře odmítly a nemálo přispěly k tomu, že tento plán v době, kdy veřejnost byla ještě omámená letem Lindberghovým a Chamberlinovým, byl i ve veřejném míněni odkázán na své pravé místo — do říše fantasie. Dnes je již možno říci veřejně, že nápad zrodil se ze žertu, spáchaného ve veselé letecké společnosti, a že jméno Malkovského ocitlo se v souvislosti s ním pouze náhodně. Zatím co druhý z leteců, kteří se uváděli ve zprávách o československém transoceánském letu, setrval v říši fantasie, Malkovský přes všechnu svůdnost plánu přidržel se reality. A právě tehdy jsem se s ním seznámil.

Mladý muž, ostře řezaných rysů tváře, živého, pozorného oka, skromného úsměvu, zaujal tehdy mou pozornost pevností a mužností, jež vyzařovala z celé jeho bytosti. Svou účast na plánu vysvětlil velmi prostě: byv tázán, zda by letěl přes oceán, kdyby měl k disposici letadlo, odpověděl bez váhání kladně. Jinak mluvil o plánu s klidným úsměvem člověka, který ví, že jde o bláhový, nereální nápad. Brzy po té setkal jsem se s Malkovským po druhé, na návštěvě u "nočních vlků" na kbelském letišti. Takové hrdé jméno dali si noční letci. Jeli jsme na letiště a Malkovský vykládal svým melodickým hlasem o krásách nočního létání. Ti noční vlci milují své povolání tak, že by mohli býti vzorem všem. Malkovský byl muž zřejmě vřelého srdce. Málokdy slyšel jsem tolik zanícených slov, jako od něho. Skutečně musila to být veliká láska a víra, poetická zanicenost, která vkládala do jeho úst tolik krásných slov o nekonečných dojmech letce, vznášejícího se v tmavé noční obloze nad širou krajinou, ozářenou bledě měsíčnín světlem a posetou světélky lidských přibytků a osad.

Tehdy ještě Malkovský nebyl znám jako nejlepší československý akrobat. V našem letectvu neměli jsme nouzi o dobré akrobaty. Letecká akrobacie není pouhá podívané pro návštěvníky leteckých slavností, je součásti výcviku bojového letce. Jinak byly by oběti, jichž si občas vyžádá, nesmyslné. U nás dosáhli jsme v tom směru prvotřídních výsledků a evoluce našich letců vzbuzovaly vždy uznáni a podiv informovaných cizinců. V době, kdy Malkovský začal na sebe upozorňovat v tomto oboru, patřila pověst nejlepšího leteckého akrobata jednomu z ruských letců, sloužících v letectví naší armády; právem zasloužil si podivu slavného a nešťastněho Amundsena za jeho pražské návštěvy. Pozvolna přebíral Malkovský tuto pověst na sebe. Přišlo vítězství v akrobacii v  armádních závodech. Přišly první zahraniční úspěchy ve Švýcarsku. Mluvil jsem s Malkovským po jeho návratu z prvních závodů, jichž se ve Švýcarsku zúčastnil. Litoval, že nemá speciálního akrobatického letadla, jaké mají uznaní světoví mistři akrobacie. S normálním letadlem, na jaké je vůbec odkázán československý letec, mohou se dělat podivuhodné věci — co by se teprve mohlo dělat s letadlem, postaveným speciálně pro akrobacii? Sen Malkovského, mít speciální akrobatické letadlo, se nikdy nesplnil. Přece však dostal svou červenou stihací Avii, na které mohl provést některé úpravy, jež poskytovaly mu větší jistotu. S tímto letadlem dobyl pak skvělých úspěchů v  cizině, z nichž největší byl na letecké slavnosti ve Vincennes u Paříže, kde ohromil francouzskou veřejnost právě tím, že s normálním letadlem provádí evoluce, které se zřídka vidí i na letadlech speciálních. V odborném francouzském tisku bylo to dokonce podnětem k celé kampani, ve které se ukazovalo, že se žádným normálním francouzským letadlem nebyl by ten výkon možný. Malkovský dovedl se svým letadlem dělat vše, co vůbec na poli letecké akrobacie bylo dosaženo.

Na vrcholu své dráhy spojil všechny tyto výkony do své úchvatné akrobatické sestavy, která vzbuzovala obdiv všech odborníků odvážnou kombinací jednotlivých akrobatických složek a hlavně neochvějnou přesnosti provedení. Byla to těžká, fysicky krajně namáhavá sestava. Nutno uvážit, co znamená na příklad obrácený looping, kdy odstředivá síla táhne letce z letadla ven a  vyhání krev z těla do hlavy. Nutno uvážit, co znamená provést tento výkon v  několika souvislých obloucích a přecházet z něho do jiných akrobatických evolucí, renversementů, vývrtek, abychom pochopili, jakému napětí jsou vystaveny nervy a jakou práci musí při tom vykonávat prosté lidské srdce. Ptal jsem se jednou Malkovského, jak působí jeho sestava fysicky. Malkovský se podíval někam na okraj letiště, koutky úst se ledva pozvedly k úsměvu a pak jen stručně řekl: "Někdy se stane, že se udělá temno před očima."" Snad taková chvilka temna udělala se mu před očima v osudnou svatodušní neděli a oko prohlédlo už příliš pozdě, když už spatřilo ve svém zorném poli jen vyceněný triumfální smích smrti. Malkovský pohlédl do tváře smrti pevně. Zastavil motor. Ale páku kormidla již smrti nevytrhl. Před okem se zatmělo naposledy.

Lidové noviny, 11. 6. 1930, s. 1

Repro: Luděk Zika

Zpět